Divíme se a žasneme nad velikými věcmi, které Bůh vykonal na Panně Marii. Učinil ji vlastní matkou, uchránil dědičné viny a poskvrny jakéhokoli hříchu, zahrnul nesčetnými milostmi, i přes své mateřství zůstala pannou. Po pozemském putování ji vzal do nebe s tělem i duší a učinil Královnou nebe i mocnou Přímluvkyní. Májové úvahy, které předčítáme, nám v mariánském měsíci pomáhají, abychom si toto vše uvědomili, následně Bohu děkovali a k Marii se pod ochranu s důvěrou utíkali. Od prvních křesťanských dob je Maria oslovována nesčetnými, rozmanitými a překrásnými tituly. Jen v Loretánských litaniích jich máme dnes již přes padesát. O mnoha jejích titulech jsme se už zmínili, jako např: Bohorodička, Ustavičná panna, Milostiplná a Požehnaná, Nová Eva, Příčina naší radosti. V této májové úvaze si uveďme ještě další oslovení, kterými církevní Otcové Pannu Marii uctívají.
Origenes vidí Pannu Marii jako „tabulku na psaní“ a při andělském zvěstování jí vkládá do úst tato slova: Tady jsem, jsem tabulka na psaní: ať písař píše, ať se mnou učiní, co chce Pán všech věcí.
Sv. Efrém Syrský přirovnává Pannu Marii k úrodnému poli, které nezná oráče a které bez semene světu vydává plod. Nazývá ji také zázračně kvetoucí ratolestí Áronovou či přístavem pro ty, kdo jsou bouří pronásledováni.
Sv. German Konstantinopolský se na ni v modlitbě obrací jako na božskou rosu, déšť, který Bůh sesílá na vyprahlé srdce či plášť, který zakrývá naši nahotu.
Sv. Jan Damašský vzývá Pannu Marii jako tu, která stojí Nejsvětější Trojici blíže než zástupy cherubů a serafů.
Sv. Irenej z Lyonu píše o Marii, jež dokázala svou poslušností rozplést uzel, který dříve Eva svou neposlušností vytvořila.
Sv. Petr Chryzolog v Marii spatřuje čistou holubici, plodivý vinný hrozen, Matku světla či neporušenou zahradu.
Cyril Alexandrijský ji pak vidí jako lampu, která nezhasíná, korunu panenství.
Nad slunce jasnější, nad měsíc krásnější, Maria, oroduj za nás!